Melander dumal, kdy a kde viděl nebo slyšel jméno Nils Erik Göransson.

Gunvald Larsson hloubal nad tím, kde bratři Assarssonovi berou tolik peněz.

Kollberg se trápil otázkou, čím mohl poloviční šílenec jménem Birgersson, který zabil svou ženu, rozveselit Stenströma.

Nordin se plahočil, aby našel souvislost mezi Göranssonem, hromadnou vraždou v autobuse a garáží v Hägerstenu:

Ek prohluboval své znalosti o červeném dvoupatrovém autobuse a věnoval se tomu do té míry, že se s ním nedalo mluvit o ničem jiném než o elektrických obvodech a seřizování stěračů.

Mánsson přejal Gunvaldovy mlhavé představy, že Mohammed Busie musel v případu hrát jakousi klíčovou roli prostě proto, že byl Alžířan, a proto se pustil do systematického shromažďování zpráv o celé arabské kolonii ve Stockholmu.

Martin Beck myslel jenom na Stenströma, na to, čím se zabýval, jestli někoho sledoval a jestli ho sledovaný zastřelil. Tyto úvahy nevedly k žádným přesvědčivým závěrům. Dal by se poměrně zkušený policista opravdu zastřelit od toho, koho sledoval? A ještě k tomu v autobuse?

Rönn se zase nemohl vymotat z úvah o tom, co mu těsně před smrtí řekl Schwerin.

Právě dnes odpoledne mluvil se zvukovým expertem z rozhlasu, který se pokusil zvuky natočené na pásku analyzovat.

Expert si dal na čas, ale konečně byl tedy připraven svůj posudek předložit.

"Nebyl to zrovna bohatý materiál k analýze," řekl. "Ale přesto jsem dospěl k určitým závěrům. Chcete je slyšet?"

"Ano," řekl Rönn.